Poezie
Matka
MOŘE PRAVDY
Ale kdosi šel
ve dvou hodinách pravdy náhle ze tmy se rozsvítilo
a moje noční překvapení, že je ještě veliké ticho v srdci světa
v srdci spát
MATKA
Když jsi to jednou, moje Praho, obrátila v můj prospěch
buď i nadále milosrdnou matkou, jejíž špinavé vody hladí,
buď i nadále ostřím skřípějícím, když jsem v noci ani nespala,
abych se setkala s tvou pravdou, s tvojí pravdou o světě a o věčnosti.
Neschovávej se, když jsi neučesaná a obtížená vyšla na zápraží rána.
Tvé opánky jsou potlučené a děravé, ale
já se nebojím tvých přísných pohledů, jež vypravují o posledním soudu,
o nepředstavitelné krutosti nuselského mostu a špatných schůzek se špatnými slovy.
Viděla jsi všechno, od doby mých kratších prstů a srdce roztříděného do několika oddílů bolesti
Tvá krev kapala z tulipánů obalených nánosy smogu a výfukových výparů tam ve městě daleko od krásy,
ale stále mluvily naším jazykem, jazykem tvého srdce
A když všechny úkoly byly splněny a vody zledověly,
pod korunami bledozelených stromů, jejichž větvemi jsi šeptala, kudy mám zase odejít domů,
byla jsem svobodná a malá jako nit v rukou vládce všeho světa,
tehdy se všechny tvoje hrany obrousily
už nebylo kam utíkat, proč se schovávat
a zakrývat si oči před tvou velebnou krásou
a srdcem, které odděluje
pravdu od lži